Vstávali jsme ve čtyři a dlouho čekali na mikrobus. Cesta byla rychlá
a za chvíli jsme byli na letišti. Prošli jsme bezpečností prohlídkou a
provedli checkin. Následovala další bezpečnostní prohlídka a více než
hodinové čekání na let. V obchůdku měli čokolády všech vylkých značek -
Milka, Cadbury, Hershey, Lindt...
Nastoupili jsme do letištního busu, který nás odvezl k menšímu
vrtulovému letadlu. Na jedné straně byla okýnka zmažená, na druhé bylo
vidět, jak jsou poškrábaná a mizerně průhledná. Navíc velkou část mého
výhledu kryl motor, vrtule a křídlo. Fotit tak bylo možné jen hory,
které při letu tam ale byly na druhé straně. Sice jsem Everest fotil z
kokpitu, ale pilot to otočil ještě před ním a z mého okýnka tak byl
vidět snad jen několik desítek sekudn. Druhé straně letuška ukazovala
hory dle panormatu, který jsme dostali k letence, na naši stranu ale
jaksi zapomněla. Cestou tam letěl 300 km/h, zpátky 500 km/h. Skupina
byla spokojená, pro nás to byly vyhozené peníze.
Ale pokud se odprostím od toho, že na letu k Everestu jsem Everest
skoro neviděl a nemám snad jedinou dobrou fotku, byla to spousta nových
zkušeností. Už jen ta odletová hala, příletová nebyla vůbec - letištní
bus nás odevzl skoro až na parkoviště :-) A hlavně, Everest už jsem
viděl a stokrát lépe.
Po návratu do hotelu bylo volno. Dobalili jsme a do 12h opustili
pokoj. Pak jsme se šli projít do ulic Káthmándú a utratili pár Rupií.
Zbytek jsme směnili na $19. Pak jsme si šli číst na hotelovou zahrádku k
dalším členům skupiny.
Cesta na letiště byla pohodová. Obávaná tvrdá bezpečnostní kontrola
se nekonala, u checkinu jsem vyžebral místa vpravo, aby byly vidět
Himálaje, a i další kontrola byla OK. Sice mě trovchu přísněji
prošacovali, ale co. Čekali jsme na boarding, už se stmívalo. To jsem
pochopil, že jsem o místa prosil ztbytečně.
Když jsme opouštěli letištní budovu, tak nás znovu šacovali a pak
ještě jednou v takové kabině těsně před schody do letadla. WTF?
Lowcost se nezapřel, prostě dobytčák. Seděli jsme vzadu, takže už na
nás nezbyla voda. Ganga v té tmě samozřejmě vidět nebyla, Dillí bylo na
druhé straně a při přistání s námi neskutečně třísknul.
Letištní budova je náádhrená! Všude koberce, aby se dalo sedět na zemi, dlouhé chodby a liduprázdno.
Na imigračním si mě vzal člověk v zácviku, takže jsem zůstal těžce
poslední. Směnili jsme Rupie a koupili vodu. Venku bylo horko a smog.
Bus přijel velký a klimatizovaný, ale vekou část cesty jsem prospal.
Pokoj 402 se ukázal být suite s 2x king size bed a levným obsahem
lednice. Pokoj má snad 50m²! A takový to mohl být zkurvený den! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat