Zabalil jsme, nasnídali se a vyrazili busem na letiště. Přes noc ve vyšších polohách sněžilo, takže hory kolem byly bílé. Opět jsme míjeli stáda (chutných :) jaků.
Na letišti jsme se zařadili do fronty na celní kontrolu, která se po čase začala konečně hýbat. Rozloučili jsme se se Silvií i tibetským průvodcem a prošli rámem/rtg. Při následném čekání na check-in nás zastavil bezpečák letiště, že potřebuje tibetská víza. Ta měl u sebe tibetský průvodce, který už zmizel. Na něj nikdo neměl kontakt a Silvii se nešlo dovolat. Nakonec, patrně pomocí hotelu, se ho prý podařilo dohonit. Bylo nám mezitím dovoleno odbavení. Zkusil jsem poprosit o místa napravo a pracovnice byla velmi chápavá :-) U okna nic nebylo, ale dala ním každému místo vpravo uprostřed (každému v jiné řadě), ze kterého ale je také vidět ven. Krom toho se třeba půjde s osobou u okýnka prohodit.
Ostatním bylo povoleno jít na security, já jsem zůstal s bezpečákem jako "fant" do doby, než dorazí víza. Protože bezpečák neměl moc co na práci, povídali jsme si o všem možném.
Nakonec i mě poslali na security s tím, že už je vše OK. Podle následné informace z CK se tibeťák opravdu vrátil, my jsme sázeli spíš na to, že mě nechtěli mít na krku, když by mi uletělo letadlo :) Ale po celou dobu byli všichni milí, i když jsme jim nebyli moc nápomocni. Proaktivně se snažili problém vyřešit.
V letadle jsem zasedun do 17. řady, kde byl emergency exit. V tu dobu jsem na trojsedačce byl sám. Po chvíli přišel vysoký Číňan a na mé "excuse me...", aniž by mě nechal dokončit větu, rovnou ukázal rukou, jako že si mohu sedout k okénku.
Po startu a nabrání kurzu se začala objevovat oblačnost, což moc optimisticky nevypadalo. Kolega vedle se mě ptal, odku jsem a jestli trasu letím poprvé. A hned měl jasno :-) Po chvíli mi říkal, že za chvíli bude vidět Čomolongma. Stewardky roznesly imigrační papíry a poté i občerstvení, já byl ale většinu času přilepený na okýnku, takže vyplňování i část konzumace se nekonala :)
Za nějakou dobu se na horizontu před námi objevila fakt vysoká hora, mnohem vyšší, než okolní. Ano, byl to on. Everest.
Kolem něj naprosto žádná oblačnost a akorát tak daleko na můj 18x zoom. Číňan vytáhl Canon s teleobjektivem a protože jsem už tuny fotek, nabídl jsem mu zpět jeho původní místo a on že ne, že tam je to jen pro VIP :)) Pilot zahlásil Čomolongmu na pravo, ale tou dobou už stejně z každého okýnka trčel objektiv :) I Milce se podařilo dostat se k okýnku, protože u něj seděla holandská průvodkyně, která znala trasu nazpaměť a hodlala ji prospat. Navíc podala Milce zajímavý výklad. Já to říkám pořád - líná huba... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat