Lhasa

Krátce po mobilech nás budil i telefon. Na recepci jsme nafasovali snídańové balíčky (toast, okurky a cherry rajčata, picí jogurt, vodu..) a vyrazili na letiště. Byla mlha, Číňani místo mlhovek používají čtyřblinky ("hazards").

V terminálu 3 jsme provedli hromadný check-in,. všechny kufry si na sebe napsala Sivia, což mi pro případ potřeby přišlo praktické. Letiště je pěné, mají tam Dunkin' Donuts :-)

Každý krom rámu proště ještě poměrně důkladnou tělěsnou prohlídkou a pak jsme se vydali na gate H17. V pojízdném miniknihkupectví měli Krtečka (čínsky).

Seating v A319 China Eastern jsme si zpřeházeli dle potřeby, protože každý seděl jinde. Díky tomu (a kolegům) jsem "vyhrál" okno. Zpočátku byly mraky, ale pak se nádherně vylouply Himálaje. V této části samozřejěm malé, ale ty vyšší oblé vrcholky byly i tak zasněžené.

K jídlu byla suchá bulka, dortík, krekry - to každé v "nafouknutém" pytlíčku, aby se to nerozmačkalo.
Číňani obecně, mi přijde, stále chrhlají, plivou, posmrkávají, nebo zívají bez zakrytých úst. A bezohledně se derou, kam potřebují (i v autě). Taky často dřepí, s patami na zemi.

Sestup do Lhasy byl velkolepý. Po chvíli jsme byli níž, než okolní vrcholky, a pak viděli letiště v sousedním údolí. Na "soutoku" těch dvou údolí jsme se otočili o 180° a nakonec dosedli. Při taxotání jsme viděli zaprakované stíhačky.

Pak to šlo celkem ráz na ráz. Silvia tu má s činštinou problémy, protože ona používá úřednickou a tady je tibetské nářečí, takže s tibetským průvodcem mluví anglicky. Tibeťané jsou takoví opálení Číňani, ale usměvaví - takoví Bolivijci.

Z autobusu jsme viděli vlaječky a pasoucí se dobytek (krávy, jaci, ovce, kůň). Kolem ybyl čtyř- až pětitisícovky. Okrajové části Lhasy nejsou nic moc, o to zajímavější je střed a nejzajímavější (zatím) náš hotel.

Zatím jsem z nedostatku kyslíku stále v takovém lehkém rauší. K oběcu jsme si dali jačí burger (méně výrazné skopové) a Masala tea (černý čaj s cukrem, mlékem a kořením - mňam!).

Pak jsme vyrazili do centra. Byli jsme upozhorněni na četné policejní hlídky (které nesmíme fotit) a kamery. Z náměstí Barkhor jsme vešli do kláštera Džakong, kde je první socha Buddhy (a není kyslík). Ze střechy se krásně fotilo.

Pokračovali jsme použím okrukem a koukali po nákupech. Usmlouvali jsme modlitební mlýnky a v lékráně za pár Y koupili pastilky a lip balsam. To už jsme šli jen se Silvií a kecali o všem možném. Dostal jsem pořádnou nalejvárnu z Buddhismu, takže už konečně vím, oč jde :-) Uličkami jsme se vrátili do hotelu a šel jsem nemocné Milce pro vodu a kapesníčky do vedlejšího krámku. Zakceal jsem se s milou pokladní s dobrou angličtinou a šel rovnou na večeři. Hllad jsem neměl, šel jsem jen na Masala tea.

Kolega dal Milce antibiotika, ale zatím si vystačila jen s čajem na zahřátí a našimi zásobami. Ale na pokoji bez topení je fakt kurevská zima! Tibeťané nemají topení, používají pouze teplé přikrývky.