Snídaně byla lepší, ale anglický čaj se zbarvil doběla :) Se
sbalenými kufry jsme se naskládali do busu a vyrazili do Letního paláce.
Bohužel padl smog, což velmi snížilo viditelnost.
Pekingské Benátky byly pěkné, už si začínám zvykat, že si nás Čiňani
fotí. Viděli jsme zlaté Buddhy (tři - minulost, současnost a budoucnost -
jako v The Christmas Carol), prošli skrz zastřešenou malovanou cestu až
k betonové lodi, u které jsem si dal jogurt s brčekm. Sklenici jsem
musel vrátit, tak jsem ho do sebe nasál v rychlosti. Chutnal jako
Pachilík. Lodí jsme přejeli k ostrůvku, kde jsem si pro změnu dal
Cooling Tea Jia Duo Bao, takový hořkosladký bylinkový ice tea.
Po mostě jsme přešli k obrovské žluté kačce a prošli se k mosti a
zpět. Navštívili jsme ještě divadlo, kde probíhala hudební produkce.
Na parkovištěi jsme čekali na řidiče, který pro nás nakonec došel a k
busu nás dovedl. Přejeli jsme k Chrámu nebes. Tam mě zaujaly hlavně
krásné parky, růžová zahrada a lesy vyrovnaných jehličnanů, na jejichž
konec nebylo možné dohlédnout. V obchůdku se suvenýri jsme usmlouval
malou Zeď z 65Y na 50Y, což rovnou akceptoval. Veřa jsme to z
pochopitelného důvodu nestihli :-) Dva kolegové čekali na zbytek, který
čekal na ně jinde, protože místo srazu bylo součástí stavby.
Přejeli jsme k obrovskému vlakovému nádraží, odkud odjíždíme do Xi'anu. Nejuprve jsme ale šli na večeři.
Tam se mi nelíbilo. Talíčky i misky byly mastné, skleničky poslala
Silvie zpět na znovuumytí. Hůlky byly asi též mastné, stále mi klouzaly a
zatímco ostatní se již futrovali, já zvládl jen dvě sousta. Ale jídlo
bylo skvělé a i pivo měli dobré.
Na nádraží jsme prošli security (pasy + rentgen hned po vstupu do
budovy), všude mraky Číňanů. V čekárně č. 4 se dva takoví dost zřivě
hádali o místo k sedění a když nepomohl zřízenec, zavolali i policajta.
Po check-inu jsme po eskalátorech sjížděli na nástupiště, když tu na nejvzdálenšjěí viditelnou kolej přijížděl čínský shikansen.
Náš lůžkový vlak byl strašně dlouhý. Došli jsme až do 13. vagónu,
máme kupé 6. Aby se naši spolunocležníci nemuseli drápat na horní
palandu, po domluvě jsme ji zabrali my.
Zalehli jsme a zhasli, abychom mohli koukat ven. U toho jsme kecali o
všem možném a to i poté, co jsme jakože už šli spát :-) No prostě jako
na táboře, bylo to super. Špunty do uší jsme nakonec nechal v batohu,
protože lehké pohupování a rytmické bubnováíní se mi zamlouvalo. Postel
byla měkčí, ale stále dost tvrdá a bylo málo pod hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat