Vstávali jsme po páté a před šestou byl sraz. S sebou měl každý jen minimum věcí, protože před vstupem je přísná bezpečnostní kontrola.
Bus nás dovezl k pokladně, kde jsme vyfasovali vstupenky, mapu a pití, pak jsme jeli elektromobilem a zbytek došli davem šejdířů. Postavili jsme se do fronty a čekali. Ženské byly ve své frontě rychlejší.
Prošli jsme první bránou a skrz druhou už byl vidět bílý mramor. Z dálky vypadá Taj Mahal malý. Podařilo se nám udělat fotky z prostředka, kde vynikla jeho dokonalá symetrie.
Došli jsme až k němu a protože nejsme zvyklí být VIP, šli jsme dokola s "plebsem". Prošli jsme komnaty hrobky a u hlavní hlídač odstrčil domorodce, abychom se my bílí k ní lépe dostali.
Nespěchali jsme, takže už byl pomalu čas na návrat. Sundali jsme návleky a došli na místo srazu. Nápor naháněčů byl větší, ale na dost z nich bylo ještě brzo, obchody tu otevírají tak v 11. Elektromobil nebyl, tak jsme k busu vyrazili pěšo. Pak se ale jeden objevil a Filip ho stopnul. Jeho hindština občas asi otevírá dveře, které by angličtině zůstaly minimálně přivřené.
Skrz stánky s dalším rubbish zbožím jsme došli na parkoviště a bus nás odvezl do hotelu na snídani v otočné restauraci. Jídlo bylo fajn, měli smažené nadýchané placky z koblihového těsta. Pak jsme šli na pokoj zabalit.
Bus nás dovezl na ukázku výroby dekorací z mramoru a drahokamů, jaké jsme viděli na Taj Mahalu. Koupili sjme malý T.M. na poličku a pak nám Filip rozdal tytéž (malované) jako omluvu za včerejšek.
Pokračovali jsme k Červené pevnosti. Bylo to zajímavé, byl z ní výhled na Taj Mahal v hustém oparu a byli tam nějací VIP, které guradi pouštěli i do míst, kam běžní smrtelníci nemohli.
Pokračovali jsme ke krásné hrobce Itimád-ud-daula, která je mnohem hezčí a zdobnější, než Taj Mahal.
Po stejné dálnici, jako včera, jsme dojeli zpět do Dillí a zácpou se prodrali k Humájúnově hrobce, která sloužila jako předloha pro Taj Mahal - a ta podoba byla neoddiskutovatelná.
Cestou jsme ochutnali mangový nápoj Frooti, který byl přeslazenou verzí už tak dost sladké Maazy.
Zavírali zhruba za půl hodiny, takže jsme měli tak akorát dost času si všechno prohlédnout, bez zevlování. A skutečně, když jsme se obraceli k odchodu, bezpečáci začali lidi postupně vyhánět. Beztak už se začalo pomalu smrákat (památky bývají otevřeny od úsvitu do soumraku).
Vrátili jsme se do hotelu a dostali nové pokoje. Bohužel, naši úžasnou suitu dostali námi nejméně oblíbení členové skupiny, zatímco my dostali sice pěkný pokoj v prvním patře, který byl ale zakouřený (ne cigaretovým, jakoby pálením dřeva? z ulice), hlučný a plný mušek.
Šli jsme na večeři do nedalekého hotelu. K pití jsme si nakonec nedali nic, protože pivo měli jen velmi silné (8%), což mě mrzelo, protože Filip nám před odjezdem do Ágry vychválil pivo King Fischer, a nealka měli malý výběr. Když jsme v jídelním lístku našli nealko rozepsané, všichni už měli objednáno. A na pokoji jsme měli ještě zásoby.
Jídlo bylo skvělé, dal jsem si Chicken Korma a Butter Naan. Navíc díky tomu, že jsem neměl pití, se toho i do mě víc vešlo.
Pak jsme měli chvíli volno, což někteří řešili spánkem, my sprchou a dobalením. Za deset jedenáct jsme měli sraz na recepci a po prohlídce pokojů vyrazili na letiště.
Cesta byla v pohodě, ale u letiště jsem začínal být fakt dost ospalý. Opět do odletové haly pouštěli pouze po kontrole dokladů. Našli jsme odbavovací přepážky, kde jsme dostali odletový formulář, odevzdali kufry a dostali palubní vstupenky pro lety do Vídně i do Prahy.
Poté jsme šli formuláře vyplnit a po chvíli zamířili na security. Muži byli prohledáváni "jen tak", ženy na to měly kabinku.
V neveřejné části jsme koukali, jak utratit zbylé rupie. Protože směnárnu jsme nenašli, nakonec si Milka vybrala slona. Pokračovali jsme do McDonald's, ale jídlo bylo celkem levné a buď byla velká porce (Maharaja Burger), nebo slovo "masala" indikovalo pálivost. Krom toho jsem byl docela najedený a měl spíše žízeň.
Šli jsme ke gate, kde už byl Filip. Doporučil nám utratit peníze za literaturu, tak jsme to zkusili a ve druhém obchodě s tiskovinami je utratili za čaj, Maazu, levandulové mýdlo. Zbylo nám jen asi 40 INR.
Šli jsme čekat na gate. Po chvíli nás začali pouštět do letadla.
Žádné komentáře:
Okomentovat