Gandän

Každé ráno mi třeští hlava, ale stačilo se rozdýchat. Snídal jsem jen jablko a cosi jemu podobné.
Vyrazili jsme po osmé na 2h cestu ke klášteru Gandän. Cestou jsme viděli hromady jaků. Bus se pak z 3800 m.n.m. serpentinami vydrápůal do ~4250 a v klištěře jsme maxovali na 4314 m.n.m.

Moc se mi líbilo, co si zpívaly "holky pokrývačky", které seděly na stříšce a paličkami ji temovaly. Kláštěr jsme proběhli a v ušetřeném čase prošli túru s krásnými výhledy na Himálaje. Na WC už nikdo nechtěl, nmeboť to byl jen žlab s přepážkami, ale koupili jsme pití. Bylo fakt levné, tak jsem si koupil ještě zlatý čínský Red Bull.

Cestou zpět začaly padat krupky/sníh. Líbí se mi výstražná modro-červená blikající světla na tyči u silnice.

Skrz Lhasu jsme dojeli ke klášteru Sera, kde jsme prošli budovu s mnichem, který mazal nosy černě to keep their children from crying in the night. They believe that as babies their souls still can see their past lives and it scares them so they cry. The black marks scare away the old lives. It is from the butter lamp lights in front of the deity that denote bless from the Haryagriva.

Ve tři jsme šli shlédnout mnišskou rozpravu, kdy jeden klade filosofické (apod.) otázky a druhý na ně odpovídá. U toho tleskali (otázka/správná odpověď/špatná odpověď.

Busem jsme pak dojeli do hotelu a my šli koupit večeři (čínské nudle, jogurt z jačího másla atd.) Šel jsem vedle do banky rozměnit Y na rupie, ale prý tam byla megafronta a průvodce mi jiné skupiny mi doporučil směnu na letištích nebo rovnou ve směnárnách kolem hotelu v Káthmándú.

Večer jsme se sešli v hotelové restauraci, já opět na Masala Tea.