Snídaně byla dobrá zkušenost, kterou by ale si nebylo nutné opakovat :) Kafe hnusné, džus teplý (ne zteplalý - teplý!). Z jídla něco bylo OK (churros z langošového těsta), něco méně (knedlíčky s vepřovým). Po chvíli kroužení dorazil bus k Ptačímu hnízdu. Za 60Y jsme šli dvonitř. Bohužel se nemohlo nahoru, jinak to bylo OK.
Cestou ke Zdi nám Silvia vysvětlovala písmo a jazyk. Z parkoviště na Mutianyu jsme vyjeli severní kabinovou lanovkou ke Zdi a vyrazili dále na severozápad. Za hodinu jsme v potu krve dorazili nejprve do neopravené, a pak až do rozbořené čísti a dál to nešlo. Prošli jsme jedenáct věží.
Zbývala 1h 30m na návrat, ale cesta ubíhala mnohem pomaleji. Bohužel jsme přešli neoznačený exit k "toboganu" a pak jsme tam čekali na vozíky, takže jsme se tam doplazili s 20min zpožděním. Naštěstí jsme z toho byli špatní jen my, také nás "zachránilo", že byla volba na sraz o půl hodiny později, což ostatní napadlo, že jsme se toho drželi (ale nedrželi :) A věděli, že chceme až na konec. V neposlední řadě nás zachránila Silvia, která nám dala colu a vodu - byli jsme vyprahlí a utahaní.
Před Pekingem nás čekala rush hour. Dostali jsme od Silvie lekci čínštiny (pozdravit a poděkovat).
Večeře byla v podobném stylu, jako včera (jen bez kachny). Asi mi to i víc chutnalo. Pivo bylo jako u nás.
Do hotelu jsme šli kolem obchodů a bubnové (večerka) a zvonové (budíček) věžě. Došli jsme k jezeru a uličkami + kolem jezera (SBUX) do hotelu.
Napravo od Zakázaného města je nákupní ulice, kde prodávají potvory na špejli. Po večeři už byla tma a i když nám Silvie popsala cestu či jsme mohli do hotelu taxíkem (pomocí vizitky), nakonec jsme se neodvážili do míst, kde bělocha asi často nevidí a kde se nedomluvíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat