Akrobatický let

Od přítelkyně jsem k narozeninám dostal zážitek - 15minutový akrobatický let na letounu Zlín Z-142. Poslal jsem online potvrzení se třemi termíny (jeden hlavní, dva náhradní) a zanedlouho se mi z dané zážitkové agentury ozvali, že je možný hned ten první a že si ráno před letem mám zavolat, zda se (kvůli počasí) létá. To ostatně bylo stejné, jako u tandemového seskoku.

V daný den ráno jsem tedy zavolal na číslo napsané na průvodním papíře (telefon byl zvednut při druhém zazvonění) a bylo mi řečeno, že počasí je OK a vše je v pohodě.

Na letiště jsme dorazili s dostatečným předstihem - cca půl hodiny předem. Všude byly psané pouze vyhlídkové lety a tandemové seskoky, tak jsem se byl na informacích informovat a prý sem tam správně. Ještě mi nabídli za 500 Kč video mě z kabiny, na což jsem po dobré zkušenosti z tandemového seskoku kývl; pětistovka nebyla tolik.

Vzali si ode mně voucher a odvedli ke stroji, který přistával když jsme předtím přicházeli na letiště. Dostal jsem padák a byl jsem usazen do letadla na místo kopilota (v Z-142 jsou 2 místa vedle sebe), kde jsem dostal ještě sluchátka a byl přikurtován pětibodovými pásy. Prakticky okamžitě jsme startovali a ve sluchátkách byla slyšet komunikace pilota s řídící věží.

Pilot mi ještě předtím začal vysvětlovat, co který budík znamená, ale přerušil jsem ho, že tyhle věci tak nějak znám, protože létám v simulátorech :) Tak mě akorát upozornil, že tyhle budíky jsou na rozdíl od simulátorů v metrech a ne ve feetech (holt tuzemská produkce).

Když jsme vystoupali do takových 600 metrů, k mému obrovskému překvapení mi bylo řečeno, ať si vezmu knipl, že mám dál stoupat až do kilometru a držet rychlost mezi 130 a 140 km/h. Pak mi ukázal funkci pedálů, které přeci jen ze simulátorů nejsou tak známy, a musím říct, že na rozdíl od kniplu šly pedály docela ztuha. Kromě toho jsem nevěděl, že v budíku se siluetou letadla je ještě taková vodováha právě na vyrovnané pedály („kam kulička, tam nožička“). Po chvíli pilot zaplnul větrání.

Za nedlouho jsme byli v kilometru a tak si pilotáž převzal zase pilot a už jsme byli hlavou dolů. Pilot se ptal jestli dobrý a já že mám trénink z horských drah v USA, tak ať se nebojí mi naložit co se do mě vejde. Musím říct, že mě vzal doslova a občas jsem se divil, že jsem ještě neomdlel :D Výsledné skóre přetížení totiž bylo od -3.5 G do +6 G. Absolvoval jsem všechny základní prvky - přemet, výkrut, souvrat, let střemhlav, let po zádech atd. Při druhém letu „na zádech“ jsem znovu dostal knipl, abych si vyzkoušel, jak je fyzicky náročné vystoupat (tzn. obrácený looping). Při střemhlavých letech jsem obdivoval, jak zvláštně vypadá les při pohledu kolmo zhora - jak stromy ve hrách (2D sprity do písmene X).

Při cestě zpět k letišti probíhala opět komunikace s řídící věží a najednou se mě pilot zeptal: „Co říkal?“ Protože jsem byl „přepnut“ do angličtiny, nerozuměl jsem mu - protože to bylo česky :) Zřejmě říkali „pokračujte“, tak jsme pokračovali. Za chvíli jsme šli na přistání a zarolovali na trávu nedaleko budovy.

Než jsme zastavili, pilot otevřel prosklený „kokpit“ (jaxe tomu odborně nadává? :) a po zastavení jej otevřel úplně. Dělalo se docela slušné vedro. Ukázal mi výsledná géčka a pak onen ručičkový „budík“ vynuloval. Sluchátka přišly na háčky k tomu určené vzadu pod stropem, pilot se vyvlékl z padáku a než jsem mu stačil poděkovat, zmizel z letadla :) Já mezitím úspěšně bojoval s pětibodým pásem a současně jsem rozepnul i padák. Pilot ho nechal na sedadle, mě to nenapadlo a tak jsem vystoupil i s ním a po chvíli váhání jej po fotce s letadlem přehodil přes nedalekou kovovou bariéru.

Vrátili jsme se k přepážce vyzvednout a zaplatit DVD, kde jsem ještě dostal možnost pilotovi poděkovat, když procházel kolem převlečen do kraťasů.

Tandemový seskok

Krátce po intro ponoru mě napadlo, že když už jsem absolvoval scuba-diving, možná nastal čas konečně vyzkoušet sky-diving. Jak jej správně pojmenoval pán u přepážky pro akrobatické lety o dva roky později, „seskok je v podstatě zneužití záchranného prostředku“ :D

Stará známá paraškola Impact nabízela letní akci - tandem za 3 000 Kč. Milka nechtěla, ale brácha do toho se mnou šel, tak jsem zarezervoval dva seskoky. V kanecláři Impactu v Nuslích jsem seskok zaplatil a těšil se na 25. července.

Po nějaké době se Milka přihlásila na tandem také (prý nevyměkla, ale předtím ji nenapadlo, že to plánujeme už na teď). Kromě toho jsme se rozhodli objednat i fotky a video, za příplatek 1 900 Kč (každý). Byla to sice docela drahá sranda, ale stálo to za to.

V sobotu 25. 7. jsem ještě ráno telefonicky (mobil Impactu) ověřoval, zda se skáče, a po kladné odpovědi jsme se naskládali do auta a vyrazili do Kolína. Stavovali jsme se na dálnici u McDonald's na snídani.

Dorazili jsme na letiště, vyplnili jsme formulář (vč. hmotnosti a výšky, kvůli volbě tandempilota), nafasovali kartičku na krk a seskokové kombinézy. Poté nás posadili k televizi, na které z DVD běželo instruktážní video.

Kvůli dešti se seskok výrazně opozdil. Vždy se čekalo na „díry“ v mracích které přicházely zhruba v půlhodinových intervalech.

Když už „šlo do tuhého“, byli nám přiděleni tandempiloti, dostali jsme postroje a po pár minutách vyrazili k L-410. Usadili jsme se, narolovali po trávě na travnatou runway a odstartovali.

Po několika minutách jsme vystoupali do 4 000 metrů, což byla výška, ze které se skáče. První vyskočil samostatný parašutista, druhý šel na řadu brácha. Jen jsem viděl, jak najednou zmizel z letadla někam pryč, doleva a dolů. Šmarja! :))

No a pak byla řada na mě. Kameraman vylezl z letadla, zakopnul jsem nohy za tandempilota, postavili jsme se na kraj, kouknul jsem se pod sebe, podíval jsem se dopředu na vrtuli a byl jsem tandempilotem otočen na kameramana a než jsem si to všechno uvědomil, najednou jsem cítil vítr a přetížení. Hlavou mi blesklo jenom „ale já jsem ještě nechtěl...“ :))

Volný pád nebyl takový odvaz, jak jsem myslel - kvůli rychle proudícímu vzduchu se mi fakt špatně dýchalo. Jinak to bylo fajn, ale zas žádný zázrak, člověk to zas tak nevnímá, že padá kilometr volným pádem. Ale to se prostě musí zkusit :)

Když už jsme se snášeli na padáku, dostal jsem možnost zatáčet sám, na kterou stranu se přitáhne, na tu stranu se zatáčí. Když se zatáhne hodně, přechází padák rotací do střemhlavého pádu, což je docela sranda :)

Před přistáním zase převzal "otěže" tandempilot, na povle jsem přednožil a naprosto hladce jsme přistáli přímo pod nohy kameramana.

Potápění se vzduchem

Kolega v práci nám nabídl "intro", ponor s výstrojí v bazénu na zkoušku. Neváhal jsem a okamžitě jsem mu to odkýval, následovali pak mě dva další kolegové. V úterý v sedm večer jsme byli nastoupeni před bazénem ČZU.

Byli nám přiděleni dva instruktoři, kteří nám nejprve přidělili výstroj: tlakovou lahev se vzduchem (není to bomba), automatiku (plicní regulátor), žaket (kompenzátor vztlaku), neopren (polosuchý oblek), ploutve, masku (nejsou to brýle, ty nemají nos), závaží. Instruktoři byli také parťáci („buddy“) některých z nás, protože při potápění se jeden drží blízko druhého, vzájemně se jistí a v případě problémů si pomáhají.

Intro začalo popisem vybavení. Nejméně vypovídající je tzv. automatika, což jsou takové ty hadičky vedoucí mezi lahví, žaketem a potápěčem, skládající se z hlavní automatiky a druhé automatiky, tzv. octopusu (který slouží pro poskytnutí vzduchu druhému nebo při selhální primární automatiky). Dále je tam ještě inflátorová hadice (vedoucí do žaketu, umožňující kompenzaci vztlaku) a konzole s hloubkoměrem a tlakoměrem (ukazatel vzduchu v lahvi), někdy i kompasem či počítačem.

Nejprve jsme z lahve odstranili lepící pásku, která jednak chrání ventil proti špíně, druhak signalizuje naplnění. Popruhem jsme připevnili tlakovou lahev k žaketu a na ventil jsme (po předchozím odšroubování krytu ze závitu) našroubovali automatiku. Připevnili jsme inflátor, který nafukuje a vypouští vzduch z žaketu a tím umožňuje pohodlnější stoupání či klesání pod vodou.

Otevřeli jsme přívod vzduchu z lahve (naplno a půl otáčky zpět) a 200 barů vyžádalo drobný servis na dvou automatikách (kolegy a jednoho z instruktorů).

Nasadili jsme si neopren (já jsem si připadal jak Hermes na závodech v podlézání ;-), žaket s lahví, připevnili závaží a s ploutvemi a maskou v ruce dopajdali na druhý konec. Sakra, to bylo těžký! Tam jsme si nasadili masku a ploutve a pozvolna skočili do vody (sednout na samý kraj bazénu a při skoku se pootočit, abychom lahví nesestřelili hranu bazénu).

Ve vodě jsme zkusili dýchnout, což bylo ze všeho asi to nejúžasnější - dýchá se o něco snáze, než normálně - výdech se děje automaticky a nádechem se začne nasávat vzduch okamžitě, takže se do plic žene pod větším tlakem než obvykle a tak se dýchá s trošku menším úsilím... alespoň mi to tak připadalo.

Základem bylo najít rovnovážnou polohu určitým stupněm nafouknoutí žaketu, kdy jsme se ani nepotápěli, ani nevynořovali.

Zkusili jsme na mělčině pár manévrů, např. jak si znovu nasadit vypadlou automatiku z pusy a jak vypustit vodu z masky (mírně zaklonit hlavu, přidržet někde kolem kořenu nosu a prudce vydechnout nosem). Hlavní bylo stále rovnoměrně dýchat. Seznámili nás se základními potápěčskými gesty, s vyrovnáváním tlaku v uších a v proplivnutí masky kvůli mlžení.

Protože u nás nebylo dvakrát co trénovat, mohli jsme hned na hloubku, do 4 metrů. Tam jsme plavali a v hloubce zkoušeli stejné manévry, jako před tím na mělčině.

Když byl čas opustit bazén, nejprve jsme si ve vodě zuli ploutve a pak po schůdkách se vší tou výstrojí, závažím a mokrým neoprenem vystoupali po schůdkách. Postupně jsme v opačném pořadí ze sebe sundali výstroj, zašroubovali krytky, vylili vodu a uklidili výstroj do bede. Instruktoři si postěžovali, že jsme to zvládli moc rychle a že nevěděli, co s námi ještě mají dělat :) Nám stačilo jenom prostě plavat...

Poté jsme zašli do nedalekého penzionu na pozdní večeři, kde jsme obdrželi certifikát o úspěšném absolvování ochutnávácího ponoru v bazénu. Byl to rozhodně nevšední zážitek!

Mé největší problémy byly: nerozuměl jsem instruktorům gesta pod vodou, špatně se mi ovládaly dlouhé ploutve (při klekání se musí nohy skrčit hned ve stoje a klesat již na kolena), mlžící se maska (proplivnout, propláchnout).