May the odds be ever in your favor.
Asi americký humbuk kolem zfilmování první knihy z trilogie od Suzanne Collins ve mně zakořenil počáteční despekt. Prostě vykradený Running Man s hnědovlasou Taylor Swift v hlavní roli a Caesarem Flickermanem místo Damona Killiana.
Uběhl nějaký čas a červíček hlodal, nicméně jsem odolával. Když jsem při svém krátkém pobytu v Dillí čekal na večeři, v televizi film zrovna běžel a tak jsem pár minut viděl. Ušlo to. Akorát jsem nechápal děj, protože jsem to viděl část kolem Tribute Parade.
Pak se v kinech objevilo zfilmování druhé knihy, Catching Fire, a recenze často zmiňovaly, že je dospělejší a v mnoha ohledech lepší, než první film.
Zvědavost zvítězila nad uměle vypěstovanou nelibostí a tak jsem si první film obstaral. Začátek v Sektoru 12 nic moc, tím spíš když před nastoupenou rotu přicupitala over-the-top afektovaná figurína. První zaujetí přišlo až s příjezdem Hovertrainu, kde se ale zase potácel arogantní Haymitch. Jediný Peta vypadal, že to celé bere za správný konec.
Tribute Parade už jsem viděl v Indii, ale teď to konečně dávalo smysl. Pochopil jsem, že Effie je "pouze" standardem Capitolu a Haymitch není zas takový hajzl. A kdo by mohl nemít rád Cinnu, že? Akorát jsem úplně nepochopil toho týpka, jehož způsob holení by mě teda fakt zajímal :)
Všiml jsem si povědomých obličejových rysů několika z herců a průběžně jsem lovil obsazení. Effie je Kim ze Scrubs, Caesar ředitel Dixon z Terminalu.
Když přišla úvodní blood bath kolem Cornucopie, jen jsem zvedl obočí, že mainstreamový trhák může i v dnešní době obsahovat takové krveprolití, notabene vlastně dětí. Nechci vypadat, jako sadista, ale u mě za to palec nahoru. Chybí mi mlátičky z osmdesátých let s Arniem či dvojicí Spencer & Hill.
Zbytek filmu byl OK a tak přejdu rovnou k Catching Fire, na který jsem se chtěl podívat hlavně.
středa 26. listopadu 2014
pátek 4. dubna 2014
Zábavní park v ČR
Největší odvaz, který si Čech může za koruny dopřát, je jarní
Matějská pouť. Jedna horská dráha („Cyklon“) tam stojí nastálo již od
roku 1973 a dokonce přečkala povodně v roce 2002. V letech 2009 a 2010 bylo poprvé možné se projet na horské dráze hlavou dolů, ačkoliv pouze po
dobu konání Matějské pouti a pouze ve dvou letech. Má radost byla předčasná.
Byť veliký fanda atrakcí, poslední dobou na Matějské už ani nechodím, protože je to pořád na jedno brdo a není nic, co by mě natolik zaujalo.
Problém zábavního parku v našich zeměpisných šířkách je především v počasí. Déšť, zima a sníh nejsou s atrakcemi zrovna kamarádi a tak by bylo možné zábavní park s plnou návštěvností provozovat jen několik měsíců v roce. Dále nemáme tolik obyvatel, aby bylo provozování zajímavé.
Třeba parky na Floridě jsou otevřeny po celý rok (hurikány tam zas tak často neřádí, i když hrozba tam samozřejmě je), kdežto u nás je opravdu pěkně tak 50 dnů v roce. Třeba zrovna teď, když je deštivo, by tam moc lidí nebylo.
Nejbližší možnost svézt se na nějaké další horské dráze, je vídeňský Prater. Horských drah je tam několik a i když to není žádný odvaz, je to lepší, než drátem do oka ;-) Cena za jednu jízdu je 4 až 5 EUR.
Jetá dráha velikosti té na Výstavišti přijde cca na $150000, tzn cca 2.5 milionu Kč (bez dopravy a montáže). Zisk může být třeba 8 000 Kč denně, náklady budou minimálně poloviny. Což znamená návratnost po 20 měsících provozu, takže po čtyřech letech.
Nové dráhy vycházejí do 10 mil. dolarů ty "jednodušší" (ale tématické = s dekoracemi), kolem 15 mil. s loopingy a dalšími prvky a kolem 20 mil. ty větší. Takže parádní roller coaster by vyšel zhruba na čtvrt miliardy.
Dozvěděl jsem se, že Petr Fejk, někdejší ředitel Zoo Praha, pracuje na projektu Orbis Parku v lokalitě "20 km od Prahy".
Byť veliký fanda atrakcí, poslední dobou na Matějské už ani nechodím, protože je to pořád na jedno brdo a není nic, co by mě natolik zaujalo.
Problém zábavního parku v našich zeměpisných šířkách je především v počasí. Déšť, zima a sníh nejsou s atrakcemi zrovna kamarádi a tak by bylo možné zábavní park s plnou návštěvností provozovat jen několik měsíců v roce. Dále nemáme tolik obyvatel, aby bylo provozování zajímavé.
Třeba parky na Floridě jsou otevřeny po celý rok (hurikány tam zas tak často neřádí, i když hrozba tam samozřejmě je), kdežto u nás je opravdu pěkně tak 50 dnů v roce. Třeba zrovna teď, když je deštivo, by tam moc lidí nebylo.
Nejbližší možnost svézt se na nějaké další horské dráze, je vídeňský Prater. Horských drah je tam několik a i když to není žádný odvaz, je to lepší, než drátem do oka ;-) Cena za jednu jízdu je 4 až 5 EUR.
Jetá dráha velikosti té na Výstavišti přijde cca na $150000, tzn cca 2.5 milionu Kč (bez dopravy a montáže). Zisk může být třeba 8 000 Kč denně, náklady budou minimálně poloviny. Což znamená návratnost po 20 měsících provozu, takže po čtyřech letech.
Nové dráhy vycházejí do 10 mil. dolarů ty "jednodušší" (ale tématické = s dekoracemi), kolem 15 mil. s loopingy a dalšími prvky a kolem 20 mil. ty větší. Takže parádní roller coaster by vyšel zhruba na čtvrt miliardy.
Dozvěděl jsem se, že Petr Fejk, někdejší ředitel Zoo Praha, pracuje na projektu Orbis Parku v lokalitě "20 km od Prahy".
neděle 16. března 2014
Android
Z pohledu uživatele iPhone je toho hromada, co se mi na Androidu líbí:
Java. Žádné problematické programování, Java je dnes prakticky základ. Stačí pochopit intenty, naučit se základní volání API a jede se. Ještě o něco lepší byl vývoj na Windows Mobile s .NET Compact Framework, kde ty aplikace byly spustitelné i na PC a emulátor byl potřeba až na specifické práce s API telefonu (typicky GPS a foťák).
Výměnné systémové aplikace. Operační systém by měl být pouze mezivrstvou mezi hardwarem a aplikacemi, případně poskytovat API pro základní softwarové záležitosti zařízení (typicky PIM). Proto by každá část systému, včetně "Home Screen", měla být nahraditelná. Zároveň by mělo být možné předefinovat HW tlačítka.
Webový obchod s aplikacemi. Záměr s iTunes byl, že přes něj budete zařízení spravovat a pak nebude nutné dělat konfiguraci v zařízení. Potud fajn myšlenka. Jenže na instalaci aplikací je to opruz. AppStore sice má webový náhled na aplikaci, ale tím to hasne.
Ale abych jen nechválil, taky je hromada toho, co se mi nelíbí - byť za to často mohou výrobci:
Roztříštěnost: Vývoj pro stovky a možná již tisíce různých kombinací konfigurací zaručí, že nikdy aplikaci neotestujete dokonale. Už jen třeba pět různých verzí grafiky pro různá DPI a pro 4K displeje se chystá šestá (XXXHDPI - prý když XXX, tak to asi bude to správné DPI pro porno ;-). Samozřejmě je to dáno vývojem hardwaru, Retina od Applu vypadá fantasticky, takže se nedivím, že výrobci do jemnosti hodně šlapou. V tomto mi byl sympatický začátek Windows Phone, kdy Microsoft striktně vymezil mantinely a bylo - byť se mi zdá, že jeho pozice na takovýto postoj nebyla úplně silná.
Mizerná penetrace aktuální verze: Google usilovně pracuje na nových a nových verzích, jenže co je to platné, když výrobce novou verzi nasadí pouze do nových telefonů. Podle mého by telefon měl vydržet minimálně tři roky, jenže nová major verze je každý rok, minor verze cca každého půl roku. Výrobci často dodají maximálně pouze následující verzi, často ani to ne.
Zbytečná složitost: Tohle jde proti velké části toho, co se mi na Androidu líbí, ale já od telefonu hlavně chci, aby fungoval, aniž bych musel cokoliv nastavovat. Je fajn mít možnost, ale nesmí to být nezbytnost. Co jsem měl příležitost, občasné administraci se na Androidu nevyhne snad nikdo, u iPhone to prakticky nebylo nutné.
Java. Žádné problematické programování, Java je dnes prakticky základ. Stačí pochopit intenty, naučit se základní volání API a jede se. Ještě o něco lepší byl vývoj na Windows Mobile s .NET Compact Framework, kde ty aplikace byly spustitelné i na PC a emulátor byl potřeba až na specifické práce s API telefonu (typicky GPS a foťák).
Výměnné systémové aplikace. Operační systém by měl být pouze mezivrstvou mezi hardwarem a aplikacemi, případně poskytovat API pro základní softwarové záležitosti zařízení (typicky PIM). Proto by každá část systému, včetně "Home Screen", měla být nahraditelná. Zároveň by mělo být možné předefinovat HW tlačítka.
Webový obchod s aplikacemi. Záměr s iTunes byl, že přes něj budete zařízení spravovat a pak nebude nutné dělat konfiguraci v zařízení. Potud fajn myšlenka. Jenže na instalaci aplikací je to opruz. AppStore sice má webový náhled na aplikaci, ale tím to hasne.
Ale abych jen nechválil, taky je hromada toho, co se mi nelíbí - byť za to často mohou výrobci:
Roztříštěnost: Vývoj pro stovky a možná již tisíce různých kombinací konfigurací zaručí, že nikdy aplikaci neotestujete dokonale. Už jen třeba pět různých verzí grafiky pro různá DPI a pro 4K displeje se chystá šestá (XXXHDPI - prý když XXX, tak to asi bude to správné DPI pro porno ;-). Samozřejmě je to dáno vývojem hardwaru, Retina od Applu vypadá fantasticky, takže se nedivím, že výrobci do jemnosti hodně šlapou. V tomto mi byl sympatický začátek Windows Phone, kdy Microsoft striktně vymezil mantinely a bylo - byť se mi zdá, že jeho pozice na takovýto postoj nebyla úplně silná.
Mizerná penetrace aktuální verze: Google usilovně pracuje na nových a nových verzích, jenže co je to platné, když výrobce novou verzi nasadí pouze do nových telefonů. Podle mého by telefon měl vydržet minimálně tři roky, jenže nová major verze je každý rok, minor verze cca každého půl roku. Výrobci často dodají maximálně pouze následující verzi, často ani to ne.
Zbytečná složitost: Tohle jde proti velké části toho, co se mi na Androidu líbí, ale já od telefonu hlavně chci, aby fungoval, aniž bych musel cokoliv nastavovat. Je fajn mít možnost, ale nesmí to být nezbytnost. Co jsem měl příležitost, občasné administraci se na Androidu nevyhne snad nikdo, u iPhone to prakticky nebylo nutné.
úterý 4. března 2014
yr.no
Poté, co jsme třetí lyžařský den naší dovolené v severní Itálii na Paganelle zmokli a přes mlhu neviděli na deset metrů, natož na Trento v údolí, začal jsem se více věnovat počasí v dalších dnech.
Na základě předpovědi norského Meteorologisk instituttu jsem rozhodl, že čtvrtý den budeme opět lyžovat, místo plánovaného odpočinkového výletu do Verony (kam pojedeme pátý den). Ráno bylo mlhavé, ale rychle se vyjasnilo a bylo celý den bylo pěkně.
Nebylo to poprvé, co jim to vyšlo a nejsem zdaleky sám, kdo jim věří - z lanovkové sedačky před námi jsem zaslechl: "Mámo, ty tvoje předpovědi teda vycházejí!" "To né moje, to sů Norové!" (ano, Čechů v té oblasti bylo více, než kohokoliv jiného :)
Takže jsem založil tento blogpost, abych nezapomněl napsat na yr.no oslavnou ódu. Jenže, další den jsme ve Veroně měli zmoknout. Nechci vypadat, jako že si stěžuji na pěkné počasí, ale ty černé mraky jako byly kde?! :) Místo toho bylo krásné polojasno a výlet se neskutečně povedl. Pěknou tečkou byla cesta mimo dálnici, skrz až přímořská letoviska na pobřeží Lago di Garda a dále na sever.
Jedinou chmurou tak zůstává, že se v yr.no spletli. A já měl za to, že to je výsada pouze Medarda ;-) (Třikrát jsem se řídil jeho předpovědí a třikrát to bylo špatně)
Na základě předpovědi norského Meteorologisk instituttu jsem rozhodl, že čtvrtý den budeme opět lyžovat, místo plánovaného odpočinkového výletu do Verony (kam pojedeme pátý den). Ráno bylo mlhavé, ale rychle se vyjasnilo a bylo celý den bylo pěkně.
Nebylo to poprvé, co jim to vyšlo a nejsem zdaleky sám, kdo jim věří - z lanovkové sedačky před námi jsem zaslechl: "Mámo, ty tvoje předpovědi teda vycházejí!" "To né moje, to sů Norové!" (ano, Čechů v té oblasti bylo více, než kohokoliv jiného :)
Takže jsem založil tento blogpost, abych nezapomněl napsat na yr.no oslavnou ódu. Jenže, další den jsme ve Veroně měli zmoknout. Nechci vypadat, jako že si stěžuji na pěkné počasí, ale ty černé mraky jako byly kde?! :) Místo toho bylo krásné polojasno a výlet se neskutečně povedl. Pěknou tečkou byla cesta mimo dálnici, skrz až přímořská letoviska na pobřeží Lago di Garda a dále na sever.
Jedinou chmurou tak zůstává, že se v yr.no spletli. A já měl za to, že to je výsada pouze Medarda ;-) (Třikrát jsem se řídil jeho předpovědí a třikrát to bylo špatně)
pondělí 17. února 2014
Сочи 2014
Slovy klasika - miluji sport, celé hodiny se na něj vydržím dívat. V mém případě tedy zejména sport na olympijských hrách, bez ohledu na roční období. Tentokrát to bude o hrách zimních, byť dějištěm je ruské přímořské letovisko na geografické úrovni Splitu, Florencie či Nice. Ale v Rusku je přeci všechno možné :)
Zahajovací ceremoniál byl fajn. Neotevření pátého kruhu ruská státní televize obratně nahradila záběry ze zkoušky, takže v ruských domácnostech se vše zdálo být v pořádku. A ve zbytku světa na to velmi obratně reagovalo marketingové oddělení Audi - "when four rings is all you need". Palec!
Naše olympijská kolekce opět bodovala a podle mého právem. Němci ukázali smysl pro protest (duhovou kolekcí proti ruským anti-gay zákonům) a Ralph Lauren asi už musí značně senilnět, když dal své jméno na takové "svetry se sobem".
A pak začala medailová smršť. Díky biatlonistovi Soukupovi, biatlonistovi Moravcovi a rychlobruslařce Sáblíkové jsme získali tři medaile během tří dnů. Jenže po pár dnech hojnosti přišel půst.
Sudová vyhrála první finálové kolo, ale ve druhém kole už tolik nezazářila a skončila devátá. Rozhodčí strhávali body za jakýkoliv prohřešek proti čistotě jízdy, takže závodnice skákaly jen základní skoky "na jistotu" a byla to celkem nuda.
Pančochová v olympijském středisku extrémních sportů Roza Chutor postoupila ve slope stylu do finále z prvního místa, ale ve druhé jízdě spadla tak, až jí praskla helma. A protože rozhodčí hodnotili druhé jízdy lépe, svým způsobem ji připravili o bronz. Rychle se dala do kupy, ale v U-rampě při obou jízdách spadla.
Musím přiznat, že slopestyle mě přikoval k přenosům a jako spousta dalších hodnotím tohoto nováčka mezi olympijskými sporty jako jednoznačný "sukces". Je to super podívaná a je super sledovat, jak si soutěžící z prohry zase tolik nedělají, protože oni mají své X Games :) Jednoznačně nej je mužský slopestyle na lyžích. Nechci znít sexisticky, ale muži jsou lepší podívaná ve všem, snad kromě krasobruslení. Ženský hokej je kapitola sama pro sebe.
Taktéž olympijský výbor byl popularitou příjemně překvapen a tak začal zvažovat zařazení Big Air na ZOH 2018. To je něco jako akrobatické lyžování, ale na snowboardu - jeden velký skok, do kterého se závodníci snaží nacpat co největší počet triků, které pak rozhodčí hodnotí.
Co bych ale oželel, je round-robin (každý s každým) v curlingu. Když se do Soči přihnala mlha, v televizi nedávali prakticky nic jiného. Curling mi přijde fajn, neškrtal bych ho, ale čeho je moc...
V polovině her bylo na druhé příčce medailového hodnocení Nizozemsko (se svými 41 účinkujícími). 5 zlatých, 5 stříbrných a 6 bronzových, jenže všechny z rychlobruslení, plus bronzová z short tracku. To je taky zajímavý sport, trochu mi připomíná NASCAR - banda závodníků jezdí rychle stále dokola a mají mezi sebou minimální rozestupy. A pak se stane, že jeden z nich je tragicky poslední, někdo ze skupinky vepředu spadne, vezme s sebou všechny ostatní a ten poslední je pohodlně objede a vyhraje.
Mimochodem, všechny rychlé brusle mají dohromady celkem 10+10 disciplín (500m, 1000m, 1500m, 3000m/5000m + štafeta, 5000m/10000m, družstva). Na druhou stranu, "běžkových" disciplín je 12+12 (polovina s puškou).
Smůlu úspěšných v předfinálových kolech zlomila zlatá Eva Samková, která naprosto ovládla snowboardcross a v každém kole dojela suverénně první. Nicméně stejně jako v případě Martiny Sáblíkové to byla svým způsobem nuda, protože člověk držel palce pouze stylem "jen ať nespadne". Slovy samotné olympijské šampionky, největší kouzlo crossu je, jak se závodníci předjíždějí. Ve finále ale chyběla největší favoritka, která spadla v kvalifikaci.
Nakonec to byly dosud nejúspěšnější zimní OH v historii ČR, a to jak na celkový počet medailí, tak na jejich hodnotu - ve Vancouveru to byly 2 zlaté a 4 bronzové, v Soči 2 zlaté, 4 stříbrné a 2 bronzové, největší zásluhou našich biatlonistů. Nizozemci získali 8+7+8=23 z rychlobruslení + bronz ze short tracku. Celkové hodnocení v obou pohledech nakonec (pro mě bohužel) získali domácí.
Docela mě potěšil hokej, s našim neúspěchem jsem počítal, ale nenapadlo by mě, že velkohubí Rusové se nakonec boji o medaile ani nepřiblíží. Škoda Švýcarského debaklu, po ovládnutí posledního mistrovství jsem od nich popravdě čekal víc.
Doufám, že myšlenka Olympijského parku (toho času na Letné) zůstane zachována i pro další hry. Sice jsem se tam nakonec nedostal, ale přijde mi to jako geniální myšlenka.
Zahajovací ceremoniál byl fajn. Neotevření pátého kruhu ruská státní televize obratně nahradila záběry ze zkoušky, takže v ruských domácnostech se vše zdálo být v pořádku. A ve zbytku světa na to velmi obratně reagovalo marketingové oddělení Audi - "when four rings is all you need". Palec!
Naše olympijská kolekce opět bodovala a podle mého právem. Němci ukázali smysl pro protest (duhovou kolekcí proti ruským anti-gay zákonům) a Ralph Lauren asi už musí značně senilnět, když dal své jméno na takové "svetry se sobem".
A pak začala medailová smršť. Díky biatlonistovi Soukupovi, biatlonistovi Moravcovi a rychlobruslařce Sáblíkové jsme získali tři medaile během tří dnů. Jenže po pár dnech hojnosti přišel půst.
Sudová vyhrála první finálové kolo, ale ve druhém kole už tolik nezazářila a skončila devátá. Rozhodčí strhávali body za jakýkoliv prohřešek proti čistotě jízdy, takže závodnice skákaly jen základní skoky "na jistotu" a byla to celkem nuda.
Pančochová v olympijském středisku extrémních sportů Roza Chutor postoupila ve slope stylu do finále z prvního místa, ale ve druhé jízdě spadla tak, až jí praskla helma. A protože rozhodčí hodnotili druhé jízdy lépe, svým způsobem ji připravili o bronz. Rychle se dala do kupy, ale v U-rampě při obou jízdách spadla.
Musím přiznat, že slopestyle mě přikoval k přenosům a jako spousta dalších hodnotím tohoto nováčka mezi olympijskými sporty jako jednoznačný "sukces". Je to super podívaná a je super sledovat, jak si soutěžící z prohry zase tolik nedělají, protože oni mají své X Games :) Jednoznačně nej je mužský slopestyle na lyžích. Nechci znít sexisticky, ale muži jsou lepší podívaná ve všem, snad kromě krasobruslení. Ženský hokej je kapitola sama pro sebe.
Taktéž olympijský výbor byl popularitou příjemně překvapen a tak začal zvažovat zařazení Big Air na ZOH 2018. To je něco jako akrobatické lyžování, ale na snowboardu - jeden velký skok, do kterého se závodníci snaží nacpat co největší počet triků, které pak rozhodčí hodnotí.
Co bych ale oželel, je round-robin (každý s každým) v curlingu. Když se do Soči přihnala mlha, v televizi nedávali prakticky nic jiného. Curling mi přijde fajn, neškrtal bych ho, ale čeho je moc...
V polovině her bylo na druhé příčce medailového hodnocení Nizozemsko (se svými 41 účinkujícími). 5 zlatých, 5 stříbrných a 6 bronzových, jenže všechny z rychlobruslení, plus bronzová z short tracku. To je taky zajímavý sport, trochu mi připomíná NASCAR - banda závodníků jezdí rychle stále dokola a mají mezi sebou minimální rozestupy. A pak se stane, že jeden z nich je tragicky poslední, někdo ze skupinky vepředu spadne, vezme s sebou všechny ostatní a ten poslední je pohodlně objede a vyhraje.
Mimochodem, všechny rychlé brusle mají dohromady celkem 10+10 disciplín (500m, 1000m, 1500m, 3000m/5000m + štafeta, 5000m/10000m, družstva). Na druhou stranu, "běžkových" disciplín je 12+12 (polovina s puškou).
Smůlu úspěšných v předfinálových kolech zlomila zlatá Eva Samková, která naprosto ovládla snowboardcross a v každém kole dojela suverénně první. Nicméně stejně jako v případě Martiny Sáblíkové to byla svým způsobem nuda, protože člověk držel palce pouze stylem "jen ať nespadne". Slovy samotné olympijské šampionky, největší kouzlo crossu je, jak se závodníci předjíždějí. Ve finále ale chyběla největší favoritka, která spadla v kvalifikaci.
Nakonec to byly dosud nejúspěšnější zimní OH v historii ČR, a to jak na celkový počet medailí, tak na jejich hodnotu - ve Vancouveru to byly 2 zlaté a 4 bronzové, v Soči 2 zlaté, 4 stříbrné a 2 bronzové, největší zásluhou našich biatlonistů. Nizozemci získali 8+7+8=23 z rychlobruslení + bronz ze short tracku. Celkové hodnocení v obou pohledech nakonec (pro mě bohužel) získali domácí.
Docela mě potěšil hokej, s našim neúspěchem jsem počítal, ale nenapadlo by mě, že velkohubí Rusové se nakonec boji o medaile ani nepřiblíží. Škoda Švýcarského debaklu, po ovládnutí posledního mistrovství jsem od nich popravdě čekal víc.
Doufám, že myšlenka Olympijského parku (toho času na Letné) zůstane zachována i pro další hry. Sice jsem se tam nakonec nedostal, ale přijde mi to jako geniální myšlenka.
neděle 9. února 2014
Activity Tracker
Umím si představit, že bych nosil nějaké "wearable device", konrkétně na levé ruce. Proto bych uvítal form factor náramku (wristband, bracelet).
- Dostatečně malé rozměry
- Výdrž nejméně týden na jedno nabití
- Příjemný materiál, nejlépe aby to nestudilo a nepřimrzalo :)
- Voděvzdorné - IP55 / IP58, možnost použití v bazénu
- Malý podsvícený displej, ideálně den v měsíci a týdnu, hodiny a minuty.
- Bluetooth konektivita
- Měření tepové frekvence
- Měření spánku
- Vibrace pro notifikace telefonu (budík, upomínky, příchozí hovor/zpráva...)
- Použití bez nutnosti uploadovat data kamsi
- Hodil by se teploměr, ale chápu interference s lidským teplem
- Bezdrátové nabíjení ve spodní části náramku a nabíjecí USB podložka, kterou bych si mohl dát na palmrest klávesnice (původně jsem psal zápěstní opěrku podložky pod myš, ale pak mě trklo, že je to vlastně druhá ruka :D)
středa 5. února 2014
Acer Iconia W4
Acer představil osmipalcový tablet s Windows 8.1. Obsahuje čtyřjádrový Atom, 2 GB RAM, 800×1280 IPS displej, 32 GB HDD (17 GB k dispozici) + slot na microSD kartu a dvoučlánkovou 4960 mAh baterii. To vše ve 430 gramech za 8 500 Kč.
Android je fajn, ale Win je Win - třeba jen protože v jejich prostředí jsem kovaným programátorem a spíchnout nějakou utilitku je otázkou desítek minut. V případě Androidu pořád nějak bojuji, byť ne tolik, jako u iOS. Ten Objective-C je prostě hodně jiný. Ale zpátky k tabletům.
Už jsem našel pár případů, kdy bych ho využil - typicky při vaření. Odmítám si recepty pamatovat, protože se mi osvědčilo, že nedodržování poměru ingrediencí způsobuje zbytečné rozdíly v chuti (negativním směrem). Jenže pak nechci řešit, že na tablet nebudu moci sáhnout třeba rukama od těsta, tím pádem chci mít možnost ho umýt a tudíž musí být voděodolný. A takových v přijatelné cenové relaci zatím moc není a tak zůstanu ještě nějakou dobu věrný papíru :)
Android je fajn, ale Win je Win - třeba jen protože v jejich prostředí jsem kovaným programátorem a spíchnout nějakou utilitku je otázkou desítek minut. V případě Androidu pořád nějak bojuji, byť ne tolik, jako u iOS. Ten Objective-C je prostě hodně jiný. Ale zpátky k tabletům.
Už jsem našel pár případů, kdy bych ho využil - typicky při vaření. Odmítám si recepty pamatovat, protože se mi osvědčilo, že nedodržování poměru ingrediencí způsobuje zbytečné rozdíly v chuti (negativním směrem). Jenže pak nechci řešit, že na tablet nebudu moci sáhnout třeba rukama od těsta, tím pádem chci mít možnost ho umýt a tudíž musí být voděodolný. A takových v přijatelné cenové relaci zatím moc není a tak zůstanu ještě nějakou dobu věrný papíru :)
pondělí 13. ledna 2014
Torchlight II
Jedničku jsem hrál začátkem roku 2012, kdy se čekalo na Diablo III (které jsem získal zdarma k ročnímu subscription WoW). Bylo to fajn, stejné a přece jiné - v porovnání s Diablem. Bavilo mě to, ale po nějaké době jsem toho nechal a nedohrál.
Když vyšla dvojka, zkusil jsem na Steamu nejprve demo. Přišlo mi to hodně stejné, jako jednička, takže jsem se na nákup vykašlal.
Uplynulý víkend měl T2 na Steamu "free weekend" promo, tak jsem nainstaloval a hrál. Mile mě překvapilo, že si hra pamatovala mého engineera z dema, takže jsem navázal tam, kde jsem skončil.
Byla to paráda, nemohl jsem se od hry odtrhnout a propařil polovinu soboty. Specializoval jsem se na střelné zbraně, byť dostřel nic moc. Dostal jsem se na level 21, kde jsem dostal Gun Bota. Zamrzelo mě, že žije pouze minutu (3m cooldown).
Pet vždy do města běží 2m, sice může nakupovat, ale měl jsem radši, když se doba odvíjela od vzdálenosti.
Pak to ale šlo docela z kopce. Bylo to stále na jedno brdo, questy jsem měl v lokacích, jejichž monstra byla o 6 až 8 levelů napřed (z WoW jsem zvyklý, že 3 už jsou moc), ale přežíval jsem. Boss fighty byly hlavně o health+mana lektvarech a Blast Cannonu, celkem piece of cake a vlastně jen otázka času.
I WoW je stereotypní, a to má questy daleko pestřejší. Navíc tady je málo side-questů, většina je především pro dějovou linii.
V neděli odpoledne jsem skončil na levelu 30 a kvůli stereotypu toho nechal a šel dělat něco užitečného.
Když vyšla dvojka, zkusil jsem na Steamu nejprve demo. Přišlo mi to hodně stejné, jako jednička, takže jsem se na nákup vykašlal.
Uplynulý víkend měl T2 na Steamu "free weekend" promo, tak jsem nainstaloval a hrál. Mile mě překvapilo, že si hra pamatovala mého engineera z dema, takže jsem navázal tam, kde jsem skončil.
Byla to paráda, nemohl jsem se od hry odtrhnout a propařil polovinu soboty. Specializoval jsem se na střelné zbraně, byť dostřel nic moc. Dostal jsem se na level 21, kde jsem dostal Gun Bota. Zamrzelo mě, že žije pouze minutu (3m cooldown).
Pet vždy do města běží 2m, sice může nakupovat, ale měl jsem radši, když se doba odvíjela od vzdálenosti.
Pak to ale šlo docela z kopce. Bylo to stále na jedno brdo, questy jsem měl v lokacích, jejichž monstra byla o 6 až 8 levelů napřed (z WoW jsem zvyklý, že 3 už jsou moc), ale přežíval jsem. Boss fighty byly hlavně o health+mana lektvarech a Blast Cannonu, celkem piece of cake a vlastně jen otázka času.
I WoW je stereotypní, a to má questy daleko pestřejší. Navíc tady je málo side-questů, většina je především pro dějovou linii.
V neděli odpoledne jsem skončil na levelu 30 a kvůli stereotypu toho nechal a šel dělat něco užitečného.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)