Od přítelkyně jsem k narozeninám dostal zážitek - 15minutový akrobatický let na letounu Zlín Z-142. Poslal jsem online potvrzení se třemi termíny (jeden hlavní, dva náhradní) a zanedlouho se mi z dané zážitkové agentury ozvali, že je možný hned ten první a že si ráno před letem mám zavolat, zda se (kvůli počasí) létá. To ostatně bylo stejné, jako u tandemového seskoku.
V daný den ráno jsem tedy zavolal na číslo napsané na průvodním papíře (telefon byl zvednut při druhém zazvonění) a bylo mi řečeno, že počasí je OK a vše je v pohodě.
Na letiště jsme dorazili s dostatečným předstihem - cca půl hodiny předem. Všude byly psané pouze vyhlídkové lety a tandemové seskoky, tak jsem se byl na informacích informovat a prý sem tam správně. Ještě mi nabídli za 500 Kč video mě z kabiny, na což jsem po dobré zkušenosti z tandemového seskoku kývl; pětistovka nebyla tolik.
Vzali si ode mně voucher a odvedli ke stroji, který přistával když jsme předtím přicházeli na letiště. Dostal jsem padák a byl jsem usazen do letadla na místo kopilota (v Z-142 jsou 2 místa vedle sebe), kde jsem dostal ještě sluchátka a byl přikurtován pětibodovými pásy. Prakticky okamžitě jsme startovali a ve sluchátkách byla slyšet komunikace pilota s řídící věží.
Pilot mi ještě předtím začal vysvětlovat, co který budík znamená, ale přerušil jsem ho, že tyhle věci tak nějak znám, protože létám v simulátorech :) Tak mě akorát upozornil, že tyhle budíky jsou na rozdíl od simulátorů v metrech a ne ve feetech (holt tuzemská produkce).
Když jsme vystoupali do takových 600 metrů, k mému obrovskému překvapení mi bylo řečeno, ať si vezmu knipl, že mám dál stoupat až do kilometru a držet rychlost mezi 130 a 140 km/h. Pak mi ukázal funkci pedálů, které přeci jen ze simulátorů nejsou tak známy, a musím říct, že na rozdíl od kniplu šly pedály docela ztuha. Kromě toho jsem nevěděl, že v budíku se siluetou letadla je ještě taková vodováha právě na vyrovnané pedály („kam kulička, tam nožička“). Po chvíli pilot zaplnul větrání.
Za nedlouho jsme byli v kilometru a tak si pilotáž převzal zase pilot a už jsme byli hlavou dolů. Pilot se ptal jestli dobrý a já že mám trénink z horských drah v USA, tak ať se nebojí mi naložit co se do mě vejde. Musím říct, že mě vzal doslova a občas jsem se divil, že jsem ještě neomdlel :D Výsledné skóre přetížení totiž bylo od -3.5 G do +6 G. Absolvoval jsem všechny základní prvky - přemet, výkrut, souvrat, let střemhlav, let po zádech atd. Při druhém letu „na zádech“ jsem znovu dostal knipl, abych si vyzkoušel, jak je fyzicky náročné vystoupat (tzn. obrácený looping). Při střemhlavých letech jsem obdivoval, jak zvláštně vypadá les při pohledu kolmo zhora - jak stromy ve hrách (2D sprity do písmene X).
Při cestě zpět k letišti probíhala opět komunikace s řídící věží a najednou se mě pilot zeptal: „Co říkal?“ Protože jsem byl „přepnut“ do angličtiny, nerozuměl jsem mu - protože to bylo česky :) Zřejmě říkali „pokračujte“, tak jsme pokračovali. Za chvíli jsme šli na přistání a zarolovali na trávu nedaleko budovy.
Než jsme zastavili, pilot otevřel prosklený „kokpit“ (jaxe tomu odborně nadává? :) a po zastavení jej otevřel úplně. Dělalo se docela slušné vedro. Ukázal mi výsledná géčka a pak onen ručičkový „budík“ vynuloval. Sluchátka přišly na háčky k tomu určené vzadu pod stropem, pilot se vyvlékl z padáku a než jsem mu stačil poděkovat, zmizel z letadla :) Já mezitím úspěšně bojoval s pětibodým pásem a současně jsem rozepnul i padák. Pilot ho nechal na sedadle, mě to nenapadlo a tak jsem vystoupil i s ním a po chvíli váhání jej po fotce s letadlem přehodil přes nedalekou kovovou bariéru.
Vrátili jsme se k přepážce vyzvednout a zaplatit DVD, kde jsem ještě dostal možnost pilotovi poděkovat, když procházel kolem převlečen do kraťasů.
