Krátce po intro ponoru mě napadlo, že když už jsem absolvoval scuba-diving, možná nastal čas konečně vyzkoušet sky-diving. Jak jej správně pojmenoval pán u přepážky pro akrobatické lety o dva roky později, „seskok je v podstatě zneužití záchranného prostředku“ :D
Stará známá paraškola Impact nabízela letní akci - tandem za 3 000 Kč. Milka nechtěla, ale brácha do toho se mnou šel, tak jsem zarezervoval dva seskoky. V kanecláři Impactu v Nuslích jsem seskok zaplatil a těšil se na 25. července.
Po nějaké době se Milka přihlásila na tandem také (prý nevyměkla, ale předtím ji nenapadlo, že to plánujeme už na teď). Kromě toho jsme se rozhodli objednat i fotky a video, za příplatek 1 900 Kč (každý). Byla to sice docela drahá sranda, ale stálo to za to.
V sobotu 25. 7. jsem ještě ráno telefonicky (mobil Impactu) ověřoval, zda se skáče, a po kladné odpovědi jsme se naskládali do auta a vyrazili do Kolína. Stavovali jsme se na dálnici u McDonald's na snídani.
Dorazili jsme na letiště, vyplnili jsme formulář (vč. hmotnosti a výšky, kvůli volbě tandempilota), nafasovali kartičku na krk a seskokové kombinézy. Poté nás posadili k televizi, na které z DVD běželo instruktážní video.
Kvůli dešti se seskok výrazně opozdil. Vždy se čekalo na „díry“ v mracích které přicházely zhruba v půlhodinových intervalech.
Když už „šlo do tuhého“, byli nám přiděleni tandempiloti, dostali jsme postroje a po pár minutách vyrazili k L-410. Usadili jsme se, narolovali po trávě na travnatou runway a odstartovali.
Po několika minutách jsme vystoupali do 4 000 metrů, což byla výška, ze které se skáče. První vyskočil samostatný parašutista, druhý šel na řadu brácha. Jen jsem viděl, jak najednou zmizel z letadla někam pryč, doleva a dolů. Šmarja! :))
No a pak byla řada na mě. Kameraman vylezl z letadla, zakopnul jsem nohy za tandempilota, postavili jsme se na kraj, kouknul jsem se pod sebe, podíval jsem se dopředu na vrtuli a byl jsem tandempilotem otočen na kameramana a než jsem si to všechno uvědomil, najednou jsem cítil vítr a přetížení. Hlavou mi blesklo jenom „ale já jsem ještě nechtěl...“ :))
Volný pád nebyl takový odvaz, jak jsem myslel - kvůli rychle proudícímu vzduchu se mi fakt špatně dýchalo. Jinak to bylo fajn, ale zas žádný zázrak, člověk to zas tak nevnímá, že padá kilometr volným pádem. Ale to se prostě musí zkusit :)
Když už jsme se snášeli na padáku, dostal jsem možnost zatáčet sám, na kterou stranu se přitáhne, na tu stranu se zatáčí. Když se zatáhne hodně, přechází padák rotací do střemhlavého pádu, což je docela sranda :)
Před přistáním zase převzal "otěže" tandempilot, na povle jsem přednožil a naprosto hladce jsme přistáli přímo pod nohy kameramana.
