Stanice metra Střížkov
Stanice metra Střížkov se mi líbila už od prvních skic a tak jsem si to samozřejmě nemohl nechat ujít. Byl jsem tam již posledně, kdy byla vidět všehovšudy betonová kostra.
Ve stanici již byly koleje, strop byl zasklený a pracovalo se na obložení stanice. Uchvacuje mě vícepodlažní systém, jen se bojím, že nebude moc účelný. Když jsme prošli po "návštěvnické trase" celou stanici, pokračovali jsme do garáží Klíčov, kde obvykle spinkají autobusy, kterými se pravidelně vozím.
Garáže Klíčov
V prostorách garáží byla pro návštěvníky nachystána čtyři vozítka Segway Human Transporter a "sedmimílové" skákací boty PowerSkip. Na Segway jsem slintal už fakt dlouho a nikde nebyla možnost si to vyzkoušet a tak jsem neváhal ani vteřinu a postavil se do poměrně krátké fronty.
Musím říct, že z jízdy jsem byl maximálně uchvácený. Segway zrychluje a zpomaluje přenesením těžiště vyvolaným náklonem těla vpřed resp. vzad. Zatáčí se pak otočným zařízením na levém řidítku. Zatáčení je poměrně "agresivní", takže při rychlejší jízdě mě to pěkně vynášelo. Na řidítkách uprostřed je malý displej, signalizující stav baterie. Zážitek je ale také stání, kdy gyroskopy a motorky neustále vyrovnávají balanc.
Další na pořadí byl PowerSkip, v čem člověk vypadá jako kráčející robot („mech“) :) Lidé předemnou v tom chodili jak, pardon, retardi a tak to vypadalo, že to taková sranda není. Když na mě po delší době přišla řada, byl jsem nazut do PowerSkipů a zvednut na jejich ťapky.
Prvních pár kroků jsem udělal s dopomocí, ale cítil jsem, že balanc mám a tak jsem se začal pouštět. Neměl jsem s tím sebemenší problém, nevím co dělali ti lidi předemnou :) Měl jsem v živé paměti, jak člověk, který mi dělal oporu, na PowerSkipech běhal a skákal, takže při bravurním zvládnutí chůze jsem to chtěl také vyzkoušet. První pokusy nebyly nic moc, tak mě "oporář" vyzval, ať si zaskáču na místě. Na pátý skok jsem dostal ten správný grif - na PowerSkipech se musí všechno dělat vlastně na patách, ne na špičkách jak jsme zvyklí z klasické chůze. Pak jsem se tedy odpoutal a rozběhl. Na poprvé se mi odepl suchý zip obepínající lýtka, takže jsem ztratil balanc a taktak sebou neříznul.
Napodruhé, po pořádném upevnění, se mi podařilo uběhnout docela slušnou vzdálenost. Rychlost to byla zajímavá, jen se mi nedařilo moc držet nohy od sebe (kvůli konstrukci) a především rychlost těla byla po chvíli větší, než frekvence výměny nohou. Co si budeme povídat, po několika metrech jsem si dal pěkně na držku :) O pádu jsem věděl asi tak pět až deset vteřin předem a proto jsem se snažil brzdit a tlumit. Odneslo to především pravé koleno, ale také trochu pravá dlaň a levý loket. Věřím, že jsem ale učinil škodolibosti některých přihlížejících za dost, neboť i já sám bych ze sebe měl škodolibou radost :))
Přes překážkový sed jsem byl "oporářem" zvednut zpět na PowerSkipy. Ještě chvíli jsem jen tak tlapkal a odkapával :) a pak jsem se vrátil na "start", požádal o náplast (dokonce se mi podařilo na pár vteřin jen tak stát, jinak se musí pořád šlapat zelí, jelikož není moc balanc), Milka mi zalepila ruku (pán z davu mi udělal oporu), pak jsem sebou žuchnul do pytloidního sedátka a za pomoci se vyprostil z PowerSkipů. Musím uznat, že i přes to rozštípání se jsem si to užil.
Následovala prohlídka garáží, tentokrát bylo zpřístupněno opravdu hodně autobusů, Milka si samozřejmě nezapomněla připomenout, jak hrůzný pohled je do zpětného zrcátka kloubové Karosy :)
Vedli jsme příjemný rozhovor s pánem od tříděných odpadů, který nám ukazoval, co všechno lze udělat z PET lahví - třeba vláknová náplň do polštářů nebo fleecové mikiny. Na mou otázku, zda je možné do příslušných kontejnerů házet PET lahve s víčkem odpověděl kladně, nicméně doporučil, abychom víčka neutahovali. Taktéž nám poradil, že případné problémy (např. chybějící popelnice) máme konzultovat s obecním úřadem.
